Vždyť jsi holka!

Stereotypů je celá řada. 

Provází nás od malých holčiček, které mají rády růžovou a panenky, přes špatné řidičky až po holky, které nepatří na vysokou, ale k plotně. Alespoň na mě tahle generalizace na základě pohlaví zřetelně vyskakuje už od dětství.

Mamka vždycky chtěla holčičku. Já byla zlatovláska s lokýnkama.... která si nejradši hrála na indiány a piráty. Měla jsem neustále rozbitá kolena a modřiny všude možně, až měla dětská doktorka podezření na týrání. Já prostě měla dva starší bratrance a fotbal mi byl bližší než kočárek.

Co se týká odsuzování řidiček, to se mě opravdu dotýká. Jsem řidička, která jezdí podle pravidel (okey, protože nemám na to, abych platila pokuty), ale řídila jsem už dost aut a dost z nich je na bucket listu mých kamarádů. I kluci se mnou rádi jezdí, ale je pravda, že pochvala mého řízení by mohla znít lépe než "jezdíš fakt dobře, skoro jako chlap".

Nejvíc mě ale dostane, když se koloběh uzavře a špatné řízení komentuje žena. Když moje kamarádka řekne, že to auto před náma jede příšerně, že to musí být ženská (a on je to v 70% chlap), jsem z toho vždycky smutná. Ne každá ženská přece musí řídit špatně. Dodnes si pamatuju, když mě v kopečku vybrzdil řidič jenom proto, že jsem se rozjela na křižovatce dřív než on. A to s tříválcem a objemem motoru 1,2 prostě nechcete.

Jasně, že podélné parkování nesnáším, ale to většina lidí, co znám.

Jeden z nejnebezpečnějších stereotypů je ale na tom nejnepravděpodobnějším místě. Na akademické půdě. A pořád mě to překvapuje.

Seděla jsem u zkoušky u obávaného profesora. Byla jsem pekelně nervózní, když vešel další profesor. Byl to jeden z těch starších. Jeho přednášky byly tak nudné, že jsem neudržela pozornost a musela se stejně učit ze skript. Jen se naklonil k mému vyučujícímu, aniž by se na mě podíval, nebo slyšel průběh zkoušky, a řekl, že nechápe, proč tam se mnou ztrácí čas, že stejně patřím k plotně a ne na vysokou. To bolí. Obzvlášť když se člověk učil.

Že jsem od zkoušky byla vyhozena v následující minutě, a to i přes fakt, že jsem látku uměla, asi nemusím dodávat. Prostě náš obávaný vyučující nechtěl ztratit tvář - při dalším pokusu jsem samozřejmě prošla. 

Jak se pak holky mají stát vědkyněmi, když je posílají vařit a nepodporují je ve vzdělávání, vede to jenom k tomu, aby se za svojí chytrost styděly.

Bonbonkem na závěr je pak věta "Ženy rády nakupují".Nesnáším nákupy, nebaví mě to a zkoušení oblečení je za trest.

Když něco kupuju, zabere mi to maximálně 15 minut a mám všechno. Naopak, když jdu nakupovat s chlapem, strávíme v obchoďáku celé odpoledne a stejně koupíme jen jednu, dvě věci (a to nemluvím o nakupování kalhot). Mou jedinou útěchou je pak kafe v kelímku a křesílka u zkušebních kabinek. Za odměnu pak jdeme na nezdravé jídlo, které naštěstí nejím tak často, aby mě poznamenalo, ale najedená já jsem spokojená já.

Mohla bych psát dál a stále bych nacházela další příklady, ale už jsem toho asi napsala dost. I když "holky jsou stejně ukecané" dalo se to předpokládat.