Rozdvojka

Uteklo to jako voda, že jsme to málem prošvihli. 

Přehouplo se to pomalu a nenápadně, ale já vnímám hlavně ty změny v partnerství. Dřív to bylo ty a já. Teď je hlavně my a jak si navzájem pomoc. Nebydlíme sice spolu, ale bývá u mě tak často, že to tak skoro vypadá. 

Společně vaříme, uklízíme (okna jsou prostě jeho doména a vypadá dobře i u mytí nádobí), hrajeme deskovky a relaxujeme u filmů. Chodíme na procházky. Všechno se zdá jako rutina. A já si tu rutinu zamilovala. 

Baví mě naše hádky, které končí smíchem i naše věčné dohady, o tom, co se bude vařit.

Tak proč mě tak dojala pitomá rozdvojka?

Protože jsem se zmínila, že jí musím koupit. A to stačilo. Nic víc. Neříkala jsem, že jí má koupit, ani nic jiného. Prostě jen věděl, že mi tím ušetří cestu do obchodu a udělá radost. Protože je to naprosto obyčejná věc a cílem nebylo mě ohromit. Udělal to automaticky, protože mě má rád.

V podstatě je to podobné, jako když jsem mu koupila ponožky s hrdinama ze Sponge Boba, protože jsem věděla, že tohle ho zaručeně rozesměje. 

A o tom to vlastně všechno je. Přemýšlet, jak si udělat radost běžnýma věcma, které jsou součástí našich životů, usnadnit si fungování a vyjít si vstříc. 

Je to o tom, že jdu do obchodu a přemýšlím, co koupím i pro něj. 

Je to o tom, že mi přinese nějaké mlsky, protože ví, že jsem měla těžký den v práci. 

Je to o tom, že mi poškrabká na zádech, když ví, že jsem vzteklá a potřebuju uklidnit. 

Zjistila jsem, že si strašně vážím těch momentů, kdy ke mně přijde a obejme mě zezadu, když myju nádobí, nebo si večer v koupelně čistím zuby. 

Zbožňuju naše ranní válení, když zazvoní první budík, on si mě přitáhne do náruče a dospíme do dalšího zazvonění.

Líbí se mi, když si mě přitáhne k sobě na jezdících schodech.

Užívám si, naše cheat days stejně jako dny, kdy si krabičkujeme jídlo do práce a jíme zdravě. 

Už ho jenom musím naučit pít víno a kafe, abych měla parťáka se vším všudy :)