Pondělí

Máme doma slabého epileptika, tak to znamená, dát jí prášek… to mamka vymakala… rozpustí ho a tu tekutinu jí stříkne injekční stříkačkou do tlamy…

Nicméně, už mi neprozradila, jak toho psa donutí, aby to polkl a ne plival na mě… takže jsem se celá musela převléknout (zítra to udělám ještě v pyžamu).

Ale vstávala jsem brzo, abych všechno na 100% stihla a říkala jsem si “paráda, budu v práci dřív”

Vyšla jsem z baráku a viděla do zastávky v naší ulici přijíždět bus, ale říkala jsem si, že mám času dost, že nebudu guma a na tu dolní zastávku to dojdu… Tak jsem si cestou pěkně promrzla a těšila se do autobusu… Protože mi mrzly uši, narazila jsem si kapuci, přes kterou nevidím, že jo…

No, přijel bus, na konci měl tu vymodlenou 7, tak jsem do něj s radostí vlezla, sedla jsem si a šušňala si, jak je prázdný… po pár metrech čtu skrz okno ceduli na paneláku, která hlásí „Lékárna 30 m“ a přemýšlím, kde je tam sakra lékárna… už mi to začínalo být divné…

Pak si říkám, že bychom okolo těch baráků přece měli jet na druhou stranu… a pak mi to konečně docvaklo. Nebyla jsem na Košíku, ale na Chodově a jela směr obchoďák! Místo do 177 jsem nasedla do 197!

Tak jsem vystoupila, přeběhla silnici… bylo 8:22 a bus nazpět měl jet v 8:23, což je super, říkala jsem si, stíhám tu další 177… no, to bych ale nesměla být já.

Autobus přijel až v 8:25 a 177 jela dřív, takže v 8:26 projížděla na světlech okolo nás… říkala jsem si, že to snad už ani není možný…

Vylezla jsem z busu, přešla ten kus na zastávku (je to vážně na nejvzdálenější zastávka do opačného směru, kterou znám) a čekala.

Už jsem neměla kapuci a díky tomu viděla, jak přijížděla 181, tak mě napadl geniální plán, že té 177 „nadjedu“ a chytím jí v Hostivaři…

Hádejte co? Nechytila… když jsme přijížděli, 177 už odjížděla ze zastávky… ale to už mě v tu chvíli nemohlo rozhodit - popojela jsem za roh na Švehlovku a doběhla tramvaj (naštěstí v Hostivaři ani na Zahraďáku špatně odbočit nemůže, tramvaj MÁ přece SVÉ PEVNÉ KOLEJE a těžko by se jí odbočovalo třeba do Záběhlic, DÍKYBOHU) a díky semaforům na silnici, jsem dole u viaduktu (o 3 zastávky dál) tu 177 konečně dojela, nastoupila jsem vítězoslavně, neměla si samozřejmě kde sednout, ale ten blažený pocit výhry nad pondělním ránem to slušně kompenzoval.

V práci jsem byla namísto plánovaných pohodových 8:45 až v 8:55…

A po zapnutí počítače se mi instalovaly aktualizace.

A aktualizace se nepovedlo nainstalovat, takže mi počítač ještě vracel změny…

Ale já to pondělí prostě přežiju!!!