Otevřený dopis tomu, co tě nutí pochybovat

I když na lásku na první pohled nevěřím a mně to, po předchozích zklamáních, trvalo pohledy dva nebo tři, nakonec jsem ti propadla.

Zamilovala jsem se do tvého úsměvu, do tvých očí, do tvých neposlušných vlasů. Uchvátil mě tvůj rozhled, inteligence a smysl pro humor. Líbí se mi tvé tělo, ke kterému pasuju jako dílek puzzle.

Zbožňuju, když mě obejmeš a když se moje ruka ztratí v té tvé.. chtěla bych mít možnost o tebe pečovat a dokazovat ti, že to může fungovat a že já se budu snažit.

Stýská se mi po tvém objetí, tvé vůni a líbání.

Chci jen tvou náruč a tvůj čas.

Jenže cokoli z toho neznamená vůbec nic, pokud mě k sobě nepustíš.

V pátek v noci mi po velmi dlouhé době bylo mizerně a do breku a cítila jsem se strašně sama. Protože mi došlo, že to vůbec nemusí být tak, jak já doufám.Samota je hloupá v tom, že člověk má najednou mraky času na přemýšlení.

Mám vůbec nějakou naději, že bys mě chtěl? Nejsem nic extra, navíc jsem tvrdohlavá, panovačná a zlá, ale kvůli někomu, jako jsi ty, jsem ochotná na sobě pracovat a pokusit se změnit to, co tě rozčiluje.

Strašně moc se bojím tvé odpovědi, ale ta nevědomost je ještě horší.

Nechci o tebe přijít a i pokud mě nechceš, budu ráda, když to vrátíme na bod před touhle chvílí a já budu prostě jenom “ta praštěná kamarádka”... ale pokud by ses rozhodl mi dát šanci, chci tě celého, se všemi tvými pochybnostmi a špatnými náladami, chci abychom byli nejen pár, ale i tým, kdy se budeme o problémy dělit, ne je v sobě dusit. Nehledám povyražení, hledám parťáka, se kterým si umím představit i společnou budoucnost, a to pro mě znamená do budoucna rodinu.

Jestli sám nevíš a potřebuješ čas, dám ti ho.

A pokud mě nechceš už vůbec, i když to bude bolet, pochopím to a nebudu tě otravovat.

Ale tahle nejistota mě zabíjí...